Americký prezident Donald Trump a íránský prezident Mas'úd Pezeškíán podepsali memorandum o porozumění mezi USA a Íránem. Na serveru eurointelligence.com si všímají estetických okolností s tím spojených. Trump dokument podepsal během večeře lídrů G7 ve Versailles. Pohřebně se tvářící Pezeškíán držel kopii s oběma podpisy proti bílé zdi na oficiální fotografii íránské tiskové agentury IRNA. Obě scény nemohly být odlišnější. Na videu z Versailles cinkají v pozadí skleničky a příbory, v Teheránu vidíme na fotce strohou kancelář. Možná to takhle zaranžoval francouzský prezident Emmanuel Macron, aby na věci byla nějaká evropská stopa? Rozdíl byl symbolický, ale co podstata toho všeho? 

Ještě před pár dny se svět obával, že Japonsku a Jižní Koreji dojde úplně ropa, ale už pár dní před podpisem memoranda USA s Íránem vyjadřují média obavy, že brzy bude na světě ropy pro změnu moc. Titulek zpravodajského textu Malcolma Moora pro Financial Times praví, že ropa příští rok trhy doslova zahltí.

Ivan Hodáč byl nejvýše postaveným českým manažerem v evropském automobilovém průmyslu. Dlouhá léta byl tajemníkem Evropské asociace automobilového průmyslu. Mluvili jsme tedy především o budoucnosti tohoto odvětví ve světle čínské konkurence a nástupu elektromobility. Ale povídali jsme si i o jiných jeho působištích, třeba ve Warner Bros. Zajímaví jsou taky Ivanovi předci. Tatínek – taktéž Ivan – byl nejslavnější prvorepublikový automobilový závodník a jeho tetou byla herečka Nataša Gollová. Hned po 21. srpnu 1968 Ivan emigroval. Usadil se v Dánsku, kde je občanem, ale žije v Belgii. I o tom jsme si vyprávěli. 

Komentovat a analyzovat něco, co nikdo nečetl, je logicky nemožné. O dohodě USA s Íránem víme bezpečně jen to, že má být podepsána v pátek ve Švýcarsku. A to ještě nevíme přesně, jestli to podepisování nakonec opravdu proběhne.

Každopádně je to žánr, který leckdo úctyhodný zkouší – podle hesla „Když je to důležité, tak to komentovat musíme, i když nic nevíme“. Takže se o to pokusil například i Gideon Rachman ve Financial Times. 

Dnes je naším hostem bývalý pražský primátor a nyní už i bývalý národní protidrogový koordinátor MUDr. Pavel Bém, kterého po třech měsících ve funkci vyhodili esemeskou. Proč je Pavel Bém přesvědčen, že česká protidrogová politika byla až dosud velmi úspěšná? A proč podle něj skončí katastrofou rozhodnutí stávající systém rozprášit? Dá se to špatné rozhodnutí ještě zvrátit? Mluvili jsme samozřejmě i o Praze a o tom, co je podle něj největší slabinou řízení města. Bém vidí problém v málu investic, jejich špatném řízení a projídání rozpočtu. 

Komentátor deníku The Wall Street Journal Walter R. Mead se v komentáři zabývá scénáři, které čekají Kubu. Tamější režim se potácí s nejhorší krizí od pádu Sovětského svazu. Mnoho příznivců Trumpova MAGA hnutí věří, že komunistická diktatura brzy padne a před volbami to vylepší Trumpovu i republikánskou image v zahraniční politice. Jenže život asi nebude tak jednoduchý.

Podle editorialu deníku The Wall Street Journal požaduje nyní Trump od Izraele více zdrženlivosti než od Íránu. Víkendový útok Íránu na Izrael byl poslední v řadě íránských válečných aktů uvnitř příměří. Írán se asi snaží demonstrovat, že tohle má být nová strategická realita. Izraelci ale jasně odpověděli. 

Globální akciové trhy se dnes prudce propadají: začalo to v Jižní Koreji, kde se hroutily akcie spojené s AI včetně výrobců čipů, jako jsou Samsung Electronics či SK Hynix, které spadly o 10,2, resp. 7,7 procenta. Celkově se tamější index KOSPI propadl o 8,3 procenta, a muselo být dokonce zastaveno obchodování. V Japonsku se index Nikkei propadl o 3,9 procenta a na Tchaj-wanu se propadl výrobce chipů o 6 procent.

Tomáš Poláček je reportér, cestovatel a dobrodruh. Podle mne je mistrem věcné, syrové a drsné reportáže. Autostopem projel Afriku z jihu na sever, několikrát stopoval z Evropy až na východ Asie, vloni na Expo do Ósaky, stopem se dopravil i z Aljašky až do Ohňové země. Vydal o tom knihy. Mimo jiné napsal skvělou knihu s Lacem Déczim, která zaznamenala skutečně autentického člověka s úžasnými postřehy a jazykem. Tomáš je svobodomyslný a odvážný člověk a není náhodou, že býval – a pořád vlastně je – punkerem. 

Valná hromada akciové společnosti ČEZ rozhodla minulý týden o změně stanov. Z ČEZ bude ještě letos vyčleněna dceřiná firma, do níž spadne vše, co bychom mohli nazvat zákaznickými službami. Do nové firmy s pracovním názvem DSZS (distribuce, služby, zákaznický servis) bude vyčleněn prodej a distribuce energií, obchodování nebo energetické služby. Konkrétně ČEZ prodej, ČEZ distribuce, GasNet, ČEZ ESCO a další firmy z tradingu. 

V České republice se jako hlavní zahraničněpolitické téma řeší, jestli na summit NATO v Turecku poletí, nebo nepoletí prezident. Případně se diskutuje o tom, zda na summitu budeme za černé ovce, které neplní smluvní závazky podílů výdajů na obranu na HDP – podobně jako třeba Španělsko. Podle všeho ale bude summit řešit důležitější a bohužel i dramatičtější témata: podíl USA na obraně Evropy a otázku, kolik vůbec bude amerických vojáků na evropském kontinentu. 

Takhle to připadá historikovi Niallu Fergusonovi ohledně Trumpovy konfrontace s Íránem. V eseji pro server Free Press připomíná, co všechno jsme od letošního 28. února zažili. Vybíráme pouze některé teze a myšlenky. Nejprve se operace Epická zuřivost (Epic Fury) proměnila v operaci Ekonomická zuřivost (Economic Fury) a ta zase v Projekt svoboda (Project Freedom). Zažili jsme „vymazání íránské civilizace“ i návrh „memoranda o porozumění a cestě k míru“, které je podle Trumpa „už celé vyjednané a je pouze předmětem finalizace“. Kolik skoro mírových dohod už jsme měli? Čtyři? Pět? 

S literárním historikem Martinem C. Putnou jsme museli začít v Knihovně Václava Havla, kde on býval ředitelem a já předsedou správní rady. Oba si tedy pamatujeme hodně. Přišla řeč na paní vdovu i Tomáše Sedláčka. Mluvili jsme o tom, proč Havel nebyl filozofem – a kým tedy byl. Ale došlo například i na pád říše římské, přesněji na otázku, zda k jejímu pádu vůbec někdy došlo.  

Na serveru eurointelligence.com si všímají toho, že západní média po čase opět konstatují, že vývoj rusko-ukrajinského konfliktu se začíná vyvíjet ve prospěch Ukrajiny. Situace je prý lepší, než kdy byla. Finský prezident Alexander Stubb tvrdí, že na každého zabitého Ukrajince připadá dnes osm zabitých Rusů. Kdyby to podle serveru byla pravda, počet ruských mrtvých už by převýšil velikost ruské armády.

EU stále více připomíná pomatený fotbalový tým. Na hřišti je příliš mnoho hráčů. Někteří nevědí, za jaký tým vlastně hrají. Leckdo za postranní čárou fandí a pořád hru komentuje – a často jsou to lidé z Británie, kteří by rádi byli sami na hřišti a vědí nejlépe, jak se to má správně hrát. Je o tom přesvědčen Wolfgang Münchau ve svém sloupku pro server Unherd.com. Někteří diváci radí hráčům a trenérům opravdu špatně. Chválí EU tým, že se tvrdě postavil Trumpovým clům. The Economist vloni začátkem roku pod hlavičkou „Obchodní bojový klub“ přišel s titulkem „Zdá se, že odpověď EU na Trumpovy tarify funguje“. 

„Nejhorší, co můžete udělat, je vypadat tak, že deal zoufale potřebujete. Oponent cítí krev a vy jste mrtvý. Nejlepší je jednat z pozice síly a páka je největší síla, kterou máte.“ Gideon Rachman ve svém komentáři pro Financial Times upozorňuje, že tohle napsal sám Donald Trump v knize The Art of the Deal, vydané v roce 1987.

Dnes s bývalým primátorem hlavního města Prahy Tomášem Hudečkem. Tomáš je vystudovaný geograf a matematik, ale pro mne je hlavně nadšenec pro organismus města. Ať už mluvíte o tramvajích, výškových budovách, nebo rozdílu mezi plánem a plánováním, vidíte, že Tomáše to baví, svíțí mu oči a pro svou profesi žije. A když něco někoho baví, je to počátek úspěchu – anebo minimálně záruka skvělého podcastu. A Tomáš taky leccos dokázal: IPR, stavební předpisy i metropolitní plán jsou vlastně jeho děti a nápady.  
 

Je o tom alespoň přesvědčen Gideon Rachman ve svém komentáři pro britský deník The Financial Times. Takže jak špatně to pro Tchaj-wan momentálně vypadá? Poznámky amerického prezidenta Donalda Trumpa na adresu Tchaj-wanu po jeho návštěvě Číny jsou pečlivě zkoumány. Trump mluvil o amerických zbrojních dodávkách ostrovu v tom smyslu, že je použije jako vyjednávací nástroj v rámci jednání s Pekingem. Vyjádřil se jasně skepticky k možnosti, že by Američané v budoucnu mohli Tchaj-wan vojensky bránit. A zopakoval už dávno únavnou frázi o tom, že Tchajwanci Američanům „ukradli“ celý průmysl polovodičů, potažmo čipů. 

Od vypuknutí pandemie covidu před šesti lety se podle dnešního newsletteru serveru eurointelligence.com dá vystopovat, jak je to s úzkými hrdly (či dokonce rovnou zaškrcenými hrdly) a reakcemi na ně. Ať už jsou to úzká hrdla geografická (jako Hormuzský průliv), nebo surovinová. 

Na hodnocení zásadní Trumpovy návštěvy Číny si budeme muset ještě počkat. V Číně mají komunistický autoritářský režim, který z povahy věci nikdy nepřichází z nějakým průrazným, konkrétním, určitým, čitelným a jasným hodnocením čehokoliv. Oficiální vyjádření čínského režimu o čemkoli, tedy i o této návštěvě, se budou vždy podobat tomu, co si my pamětníci pamatujeme z organizovaného bezčasí husákovského režimu. Třeba: oba státníci vyjádřili podporu procesu prohlubování uvolňování napětí. Nebo: oba státníci odmítli proces podkopávání prohlubování uvolňování napětí.