Historik Niall Ferguson se v eseji pro server Free Press zamýšlí nad souvislostmi protestů a násilností ve Francii. Zaujaly mne hlavně postřehy z druhé části textu. Nespokojenost souvisí i s demografickým vývojem. V zemích OECD vzrostou penze od roku 2024 do roku 2050 v průměru z 8,8 procenta HDP na 10 procent HDP. To jistě není úplně smrtící, většina států se snaží například mírně zvyšovat věk pro odchod do důchodu. 

S výtvarníkem, hudebníkem a textařem Milanem Caisem jsme začali hudebními vlivy a řekli jsme si, proč máme oba rádi skupinu The Police. Povídali jsme si o hudebních začátcích Tata Bojs i o tom, co je dnes při jejich koncertech nového – třeba proč Milan nebubnuje pořád, ale občas jenom zpívá a tančí. Pak Milan vyprávěl o své výtvarné kariéře a o tom, jak se k ní dostal. Ale řečnili jsme třeba i o Praze a o kutnohorském GASKu, kde má právě výstavu. 

Tak Donald Trump si chce dělit svět na nové Jaltě s Ruskem a Čínou. Editorial deníku The Wall Street Journal konstatuje, že je těžké odhadnout, co Trump přesně chystá, protože ten se řídí výhradně taktickými impulzy. Ale po velkých dealech s Ruskem a Ukrajinou touží dlouho a nyní je asi motivován tím víc, čím víc se stupňuje jeho nepřátelství a nechuť vůči Evropě. 

Loni po schůzce Trump–Putin v Anchorage to podle komentáře Wolfganga Münchaua pro server UnHerd chvíli vypadalo, že Američané si vynutí mír. Ale ani Putin, ani Zelenskyj nebyli ochotni učinit kompromis ohledně Donbasu. Putin chce celý Donbas a Zelenskyj odmítá odevzdat neokupované teritorium.

Editorial deníku The  Wall Street Journal dumá nad tím, co a proč se stalo ohledně služeb Starlinku pro Ukrajinu. S každým dalším dnem prý přichází další obava, že se Donald Trump snaží natlačit Ukrajinu k ošklivému, špinavému dealu s Ruskem za podmínek, které si nadiktoval Vladimir Putin. Sergej Beskrestnov – poradce ukrajinského prezidenta Zelenského – tvrdí, že firma Space X zavedla rychlostní limity pro terminály Starlinku.

S ekonomem Lubomírem Lízalem, bývalým ředitelem CERGE-EI a bývalým členem bankovní rady ČNB, jsme dlouze mluvili o tom, čemu se věnuje poslední dekádu, a tím je energetika, přesněji ekonomické zákonitosti energetiky. Pověděli jsme si, jaká jsou největší rizika české energetiky, a vysvětlili si, že jsme nedokázali bojovat včas za svoje zájmy. Řekli jsme si, v čem je česká energetika specifická a v čem se liší od severských zemí, Polska, Slovenska, Německa i Rakouska. Výstavba nových plynových zdrojů se protáhne. Nejsou turbíny. Čekají nás blackouty a regulační stupně? 

Dlouho jsem zde nepsal o svém oblíbeném tématu svobody slova a projevu, ale všiml jsem si sítích zajímavé výměny názorů, ze které podle mne vyplývá něco názorného a zásadního. Ukazuje se totiž, že ve zcela zásadních věcech a hodnotách, jako je svoboda a svoboda slova a projevu, má naše společnost – a dokonce její elity – elementárně nejasno. 

Dnes začneme místo obvyklé geopolitiky a mezinárodní ekonomiky poznámkou k výsledku pražských voleb – mimo jiné proto, že jsme se Prahou ve Strategeo Institutu celý rok intenzivně zabývali v podobě konferencí, analýz a průzkumů (https://www.strategeo.cz/praha). Takže první poznámka k osobě budoucího primátora Petra Hlaváčka. 

Karl Rove – v dobách prezidenta George W. Bushe mág předvolebních taktik, strategií a výpočtů a mozek stojící za překreslováním volebních okrsků – napsal pro deník The Wall Street Journal komentář, ve kterém dochází k závěru, že jediné, v co mohou republikáni ohledně voleb do Kongresu a Senátu 7. listopadu doufat, je, že průzkumy veřejného mínění jsou opět ustřelené ve prospěch demokratů.

Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski nedávno řekl magazínu Fakt, že on osobně je na válku připraven. „Mám zásoby rýže, ruční pumpu na vodu a dostatek ovoce z vlastní zahrady.“ Podle komentáře Wolfganga Münchaua pro UnHerd je příliš snadné se Sikorského „domácí válečné marmeládě“ vysmívat. Když přijde válka, už nikdo nepočítá výdaje na obranu v procentech HDP – všechny zajímá jídlo a voda.

Čerstvé mediální titulky praví, že Saúdská Arábie zahájila spolu s jemenskou vládou útok proti Hútíům. Pokud se ofenziva zdaří nebo bude mít výsledky, ukáže se, že pár dní starý komentář vojenského historika Edwarda Luttwaka pro server UnHerd dochází k mylným závěrům. Nicméně Luttwakovy argumenty znějí docela informovaně a přesvědčivě. Text se jmenuje Strach a hnus v domě Saúdů (narážka na známý román Huntera S. Thompsona a stejnojmenný film Strach a hnus v Las Vegas) a nese podtitulek Proč se Saúdové neumějí bránit.

Sochařka a malířka Erika Bornová a malíř Tomáš Císařovský jsou první manželský pár v podcastu Ředitelé zeměkoule. Ale pozval jsem je i proto, že oni dva spolu také v posledních letech rádi vystavují a těší je prezentovat svou práci společně. Začít jsme v případě Eriky museli slavným otcem Adolfem Bornem – a v případě Tomáše výrazným otcem Josefem, výtvarníkem a disidentem. Těžištěm rozhovoru je ale povídání o jejich vlastní výtvarné práci a životě. Řeč ovšem přišla třeba i na Doubici, kde mají chalupu, na Prahu, Milana Knížáka nebo výtvarné a architektonické památky minulého režimu. 

Na serveru eurointelligence.com píšou o tom, že německá média jsou šokována – nebo to jen předstírají – kvůli tomu, že se německý ministr zahraničí Johann Wadephul  sešel v New Yorku na okraji summitu OSN s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Teď není čas na diplomacii píše leckdo. Proč by nebyl čas na diplomacii? píší na serveru. A kdy je vhodný čas na diplomacii? 

Komentátor listu The Financial Times Gideon Rachman se vyjadřuje k rostoucím obavám z toho, že politické extrémy by – po případném pádu kancléře Merze – mohly přemoci německou demokracii. Tyto obavy narůstají, spekulace o Merzově pádu se šíří, jeho popularita spadla na 13 procent. AfD vyhrála dvoje zemské volby v bývalém východním Německu a krajně levicová Die Linke se chystá formovat vládu v Berlíně. Německo je největší evropská ekonomika – a cokoliv se tam stane, zatřese celým kontinentem. 

Mnohokrát oceněný architekt Petr Hájek stojí například za přestavbou karlovarských Císařských lázní, druhou částí pražské galerie DOX nebo chystanou dostavbou a rekonstrukcí Invalidovny. Mluvili jsme o Karlových Varech, odkud pochází, ale také o Praze a Lucerně, o soužití s úřady a památkáři, o nerealizovaných projektech a o tom, jak se s nimi smíří ego architekta. Petr navíc umí krásně vyprávět příběhy budov, na kterých pracoval.

Nebudu zde z různých důvodů komentovat, co kdo pronesl na summitu OSN v New Yorku. Když se toho ve světě méně děje, věnuje se pozornost jenom předem připraveným projevům a „pevným postojům“. Letos tu však více než obvykle byla možnost summit OSN využít k tomu, že se bude aktivně – zákulisně i nezákulisně – jednat, setkávat se, vyměňovat si kontakty, budovat neformální komunikační linky. 

To, co právě proběhlo v Rusku – byly to volby, nebo ne? Samozřejmě člověka napadne srovnání s volbami v komunistickém Československu, které byly potvrzovacím rituálem. První věc ke srovnání je účast. Ta byla v Rusku 57 procent, zatímco v Československu v 70. a 80. letech činila pověstných „99,99“ procenta občanů (oficiální statistiky hovoří o 99,39 v roce 1986 – a 99,7 v roce 1976). 

Na serveru eurointelligence.com vzpomínají, že Meklenbursko – Přední Pomořansko bylo prvním východoněmeckým státem, kde se po sjednocení Německa v roce 1990 konaly volby. Výsledkem tehdy bylo hřmotné vítězství CDU kancléře Helmuta Kohla. CDU získala 38,3 procenta. A dohromady s liberály z FDP zformovala první svobodnou vládu v této zemi. 

Marie Zelbová vloni zaujala nesmírně autentickou, syrovou, ale také jemnou a křehkou knihou „Táňa, Praha 3, Žižkov“. Je to kniha o její matce – krásné, svobodomyslné a zároveň prokleté a sebedestruktivní bytosti, která, ač sama v chudobě, vždy poskytla azyl lidem v nouzi, umělcům, hudebníkům, excentrikům, ztroskotancům, opilcům i narkomanům, často v jedné osobě. Je to kniha o jejím bratrovi, který tak smutně skončil. Je to kniha o jednom open house, ale také kniha o příběhu Marie Zelbové a o tom, jak jí na cestě z pekla pomohl skauting. O tom všem jsme si povídali – a taky o tom, jak je možné, že jsme se potkali až nyní, když i já tolik postav z knihy dobře znám.

Britský konzervativní komentátor a veřejný intelektuál Douglas Murray se na serveru Free Press také pustil do tématu úspěchů AfD. Nic prý neexcituje novináře tolik jako termín krajní pravice. Kromě toho využívají každé šance, aby zdůraznili, že je krajní pravice „na pochodu“. Tento dárek z nebes dostali sepisovači titulků opět po vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku. Jak zdůrazňují média, „krajní pravice“ má poprvé od 2. světové války šanci vládnout v německém státě. Jak moc se tedy máme obávat?