Vzdálenému pozorovateli třeba z Evropy se může zdát, že Írán je ve svém odhodlání nevzdát se kontroly nad Hormúzským průlivem poměrně jednotný. Zpravodajská analýza Bloombergu se pokouší o určitý vhled do toho, jak to s íránským režimem a systémem momentálně vypadá. Co zaujme evropské pamětníky totalitních či posttotalitních režimů, je, že se různí íránští představitelé relativně otevřeně dohadují „přes média“ nebo jejich „nevyladěnosti“ vycházejí na veřejnost.

John Authers dnes připomíná na serveru Bloombergu staré moudro. Ve chvíli, kdy začnou davy odcházet či opadne vlna nadšení, je možná dobrá chvíle pro investice na kapitálovém trhu. Můžete pořídit leccos za slušnou či rozumnou cenu. V tomto ohledu je dobré se podívat na Evropu a především na Německo. Na začátku minulého roku – po projevu J. D. Vance v Mnichově – se kontinent cítil otřesen, protože si leckdo uvědomil, že se nadále nelze spoléhat na USA.

S architektem, hercem a příležitostným básníkem Davidem Vávrou jsme probrali jeho rodný Braník a Dobešku, tedy místo, kde žije od narození. Mluvili jsme takřka o všem pražském, ale hlavně o nových odvážných stavbách a velkých gestech. Také o Šumných městech a o tom, co dali čeští architekti světu.

Gideon Rachman ve svém sloupku pro Financial Times minulý týden konstatoval, že fotbal daroval Evropě vzácné geopolitické vítězství. Na mistrovství světa se ukázalo, že hráči jako Lamine Yamal nebo Jude Bellingham jsou něco jako evropské vzácné minerály. Když Belgie porazila USA na mistrovství světa, imitovali belgičtí hráči s potěšením Trumpův pověstný taneček. Měl to být výsměch americkému prezidentovi, který se chvástal, že přesvědčil FIFA, aby zrušila zákaz pro amerického hvězdného útočníka tak, aby mohl hrát právě proti Belgii.

Americká i japonská vláda intervenovaly ve prospěch japonského jenu. Jde o první podobnou intervenci po patnácti letech. Ne že by té operaci analytici a komentátoři rozuměli. Názory se různí. Dominuje překvapení i konstatování jisté nečitelnosti ze strany amerických autorit. To nemusí být nutně špatně. Překvapení může být metoda, zvláště když jde o účinnost intervencí. A nečitelnost může být také záměr: někdy prostě můžete chtít, aby si investoři nebyli jisti. 

Se zpěvákem Visacího zámku Janem Haubertem jsme probrali jeho dětství v Janovicích u Rýmařova nebo Žluticích i karlovarské gymnázium. Probrali jsme, jak se dostal k muzice, i začátky kapely na strahovských kolejích. S frontmanem kapely, která hraje ve stejné sestavě už 43 let, jsme samozřejmě mluvili i o tom, co je dnes známka punku.  
 

Donald Trump si určitě zaslouží Nobelovu cenu za mír, protože válku s Íránem už slavnostně ukončil přesně osmkrát. Okouzlí Trump Íránce podeváté poté, co odvolal masivní útok? 

„Právě jsme byli požádáni Íránem a dalšími zeměmi na Blízkém východě odvolat útok s tím, že základy dohody se rýsují,“ sdělil Trump v sobotu. Součástí dohody prý bude „okamžité, kompletní a totální otevření Hormuzského průlivu“ a ukončení íránského jaderného programu.

Výnosy z amerických státních dluhů vystřelily vzhůru s tím, jak trhy testovaly udržitelnost amerického zadlužení. Akciové indexy se prudce propadly. Nešlo však o reakci na obnovenou válku a růst cen ropy, nýbrž na tiskovou konferenci nového šéfa americké centrální banky Kevina Warshe, která se vůbec nepovedla. Warsh nepřesvědčil o tom, že bere boj s inflací vážně. 

Donald Trump znovu zaskočil svět – a Evropu především – novými cly. Zrovna předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová pravila, že to v Bruselu „nečekali“. Komentátor Wolfgang Münchau překvapen není, píše o tom často.

Na začátku nového článku pro UnHerd opakuje, že Trump kdysi řekl, že „clo je nejkrásnější slovo ve slovníku“. Zároveň je to jeho „one-size-fits-all“ (jedna velikost pro všechny) nástroj ekonomické politiky.  A o Evropské unii americký prezident vícekrát prohlásil, že byla stvořena k tomu, aby „si urvala co nejvíc“ z toho, co právem náleží USA. 

Prudký růst cen ropy a dalších energií pochopitelně reagoval v minulých dvou týdnech na obnovenou eskalaci v íránsko-americkém konfliktu. Dokonce se v této souvislosti začalo mluvit o tom, že by americká centrální banka (Fed) mohla v reakci na eskalaci a vyšší ceny pohonných hmot tento týden zvýšit úrokové míry. 

S Davidem Černým jsme v podcastu probrali všechno možné. Výškovou budovu ve Stodůlkách s obřím vrakem zrezivělé lodi, která právě získala stavební povolení. Obchodní dům Máj a fialovou barvu zavěšených letadel. Spolupráci s developery, postoj k veřejným penězům i Dvorecký most. Vášeň pro létání, elektrickou monokolku a věčně rozkopanou Prahu. Přišla řeč i na pracovní vytížení a (ne)schopnost odpočívat.  
 

Nová americká národní bezpečnostní strategie konstatovala, že „Evropa zůstává pro USA strategicky a kulturně vitální“. Dokument zveřejněný na podzim kromě toho říkal, že se Evropa nachází na cestě k „civilizačnímu vymazání“ kvůli masové migraci, potlačování politické opozice a upadající porodnosti. USA se v dokumentu hlásí k aktivní podpoře odporu k současné evropské trajektorii a k podpoře „patriotických evropských stran“. 

S politologem Josefem Mlejnkem jsem chtěl původně mluvit o všem možném a ukrajinsko-polskými vztahy a jejich historií jen začít. Ale bylo to tak zajímavé a strhující, že jsme zůstali takřka výhradně u toho – také proto, že znalosti hosta představují nekonečný a živý gejzír a matérie je to skutečně festovně komplikovaná. Nakonec však přece jen došlo třeba i na Bulgakova nebo Katyň.

Komentátor Wolfgang Münchau se ve sloupku pro UnHerd vrací k vypadnutí Německa ze světového šampionátu a zároveň si dělá tak trochu reklamu na svou knihu Kaput o zaostávání německé ekonomiky a konci tamějšího úspěšného modelu. Může to být náhoda? Už na třech světových šampionátech za sebou se Německu nezdařilo probojovat se mezi nejlepších šestnáct týmů. Přitom na šestnácti šampionátech za sebou – od roku 1954 do roku 2014 – se mu vždycky zadařilo probojovat se do čtvrtfinále. 

S bývalým velvyslancem ČR v Izraeli a bývalým prvním náměstkem ministra zahraničí Jiřím Schneiderem si povídáme především o Izraeli a taky o jedinečném českém přátelském vztahu k této zemi. Dozvíte se, proč má Jiří dojem, že v Izraeli oslabuje vláda práva. Řeč přišla i na Írán, Hormuzský průliv, válku na Ukrajině či summit NATO. 

S historikem Oldřichem Tůmou jsme začali byzantologií, kterou studoval v 70. letech, kdy ještě nosil dlouhé vlasy. Protože byl skoro dvacet let ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, samozřejmě jsme mluvili o poválečném Československu a studené válce – včetně toho, jak moc byla vlastně studená. Ale řeč přišla i na demonstrace před rokem 1989 či na vztah historie a výchovy. 

Skupina ekonomů – mezi nimi předseda Národní rozpočtové rady vlády Mojmír Hampl, bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma, bývalý premiér Zemanovy vzdorovlády Jiří Rusnok a například také bývalý ředitel ČEZ z počátku století Jaroslav Míl – sepsala dopis premiérovi, ve kterém si stěžují, že plánované zestátnění ČEZ by byla podle nich velká chyba (tady je celý text petice). 

Je to prý moc drahé, ČEZ funguje dobře, stavět nové elektrárny se dá i s menšinovými akcionáři apod., ale nebudeme to zde zjednodušovat, ať si to přečte každý sám. 

David Gaydečka je hudební producent a promotér, který posunul Prahu mezi evropská centra festivalové hudební produkce. Před deseti lety založil festival Metronom, jehož poslední ročník před pár dny skončil. Vystoupili na něm mimo jiné hvězdy jako Nick Cave či Sting. Už více než 20 let stojí i za festivalem United Islands of Prague a také má na starost hudební produkci v exkluzivním hudebním klubu Doupě. Též organizuje hudební festival Všetice. Vzpomínali jsme i na jeho producentské začátky a zhodnotili pozici Prahy na evropské kulturní mapě. 

Alan Greenspan zemřel v pondělí ve věku sto let. V době, kdy byl skoro dvacet let ve funkci guvernéra Fedu, tedy americké centrální banky, byl hodnocen spíše pozitivně. A mnozí na něj pohlíželi dokonce jako na jakéhosi záhadného a jistě geniálního finančního mága. Neustále si pročítal i různé obskurní statistiky, a to zdaleka nejen finančního charakteru. Bylo o něm známo, že si pročítal nejrůznější statistiky ve vaně, kde se rád vyhříval dlouho. Zajímalo ho všechno: nejnovější materiály ve stavebnictví, inovace i průměrná klesající hmotnost spotřební elektroniky.

Britský premiér Keir Starmer končí. Nahradit ho má populární starosta širšího Manchesteru Andy Burnham. Článek Wolfganga Münchaua pro server Unherd je sice skoro dva měsíce starý, ale není na něm třeba měnit ani řádku. Je naprosto trefný. Jako obvykle se britská debata redukuje na diskusi o lidech a leadershipu.