Americký ministr zahraničí Marco Rubio sklidil za svůj projev v Mnichově „ovace vestoje“. Podívejme se na některé reakce. Celkově asi bude důležitější, jak si to leckdo sesumíroval s mírným odstupem a rozmyslem, než to, jestli všichni v momentální reakci tleskali, protože jim Rubio nevynadal tolik jako J. D. Vance před rokem. 

Nejprve pohled z Ameriky. Editorial deníku The Wall Street Journal konstatuje, že Trumpova vláda otřásá Evropou. Jednou je to k dobrému (výdaje na obranu), podruhé k horšímu. Rubio zvolil smířlivější tón.

Tak se zde také vyjádřím ke „kauze Macinka“. Stejně už se v té věci ozvali z jedné televize, tak jsem si celý panel na kanálu YouTube pustil.  

První dojem je, že vůbec nechápu, proč to u nás doma způsobilo takový povyk. To, co Macinka pronesl v Mnichově, říkají přece představitelé strany Motoristé doma pořád. Říkali to před volbami, říkali to po volbách a je to přesně podle ideologických manuálů národního konzervatismu, ke kterým se tato strana hlásí. Podobně zaměřené jsou výstupy Institutu Václava Klause, kde Macinka dřív pracoval, v podobném duchu se mluví ve frakci (a panevropské straně) Patriotů pro Evropu, kde jsou Motoristé aktivními členy. Proč tedy vyvolá takové „haló“, že někdo pronese v cizině totéž, co říká dávno doma? Nebo se pořád ještě divíme, pořád jsme ještě zaskočeni, že máme novou (jinou) vládu? 

Na Blízkém východě dochází k výraznému posunu ohledně rovnováhy sil, přesněji její dynamiky. Dosud byl vývoj takový, že obavy z Íránu a jeho mocenských výbojů povedou ke sbližování sunnitských arabských zemí a Izraele. Tento vývoj institucionalizovaný v podobě Abrahámovských dohod mezi Izraelem a sunnitskými arabskými státy (nebo jejich přípravy) měl také jasnou podporu první i druhé administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa. 

S bankéřem a investorem Gabrielem Eichlerem o tom, jak a proč odjel v 18 letech do USA, jak se tam protloukal a dostal se přes Brandeis University v Bostonu do mekky zastánců svobodného trhu – na University of Chicago. O tom, jak jel relaxovat do slunné Kalifornie, a skončil jako viceprezident Bank of America. Proč se jakožto rodák z Bratislavy vrátil do našich končin a v 90. letech coby finanční ředitel učil ČEZ vydávat dluhopisy. Jak zachraňoval Východoslovenské železárny ze spárů mafie. A co dělal od té doby dodnes. A třeba i o sdružení Lípa a o tom, že to není český Bilderberg.  
 

Posttrumpovská obnova USA je podle komentátora Financial Times Gideona Rachmana stále možná. Radikální posun v americké politice je možná jen dočasný. Kanadský premiér Mark Carney řekl v Davosu, že „starý pořádek už se nevrátí“. To si myslí hodně lidí. Konvenční moudro zní, že Trumpovo prezidentství není dočasná výchylka. Trump reprezentuje reálné síly, které nezmizí jeho odchodem z Bílého domu. Status quo panující před Trumpovým příchodem se nevrátí. Ani na mezinárodní aréně, ani v USA. 

Komentátor Wolfgang Münchau vůči Evropě stále přitvrzuje. V posledním textu o válce na Ukrajině konstatuje, že Starmer, Macron i Merz nechápou, že geopolitické těžiště světa se posouvá. Když v srpnu 1914 začala 1. světová válka, většina lidí si myslela, že skončí nejpozději do Vánoc. Iluze o rusko-ukrajinské válce jsou ještě horší. Chceme, aby Rusko prohrálo a aby Ukrajina bojovala tak dlouho, jak bude třeba.

Rychlá analýza Bloombergu k vývoji na akciových trzích konstatuje, že za poslední tři roky tu už bylo několik výkyvů a poklesů spojených s akciemi firem kolem umělé inteligence. Nic ale ani vzdáleně nepřipomíná totální výplach, ke kterému právě dochází. Na prvním místě jde o rychlost a hloubku propadu. Během dvou dnů zmizely z trhu stovky miliard dolarů akcií a dluhopisů firem ze Silicon Valley. Celkový propad už je o jeden bilion (trillion) dolarů za sedm dní. 

S významným českým ekonomem Pavlem Kysilkou, bývalým členem bankovní rady ČŅB a bývalým generálním ředitelem České spořitelny, jsme probrali celou jeho profesní kariéru ekonoma i bankéře: 80. léta v Ekonomickém ústavu ČSAV, jeho poradenskou roli v ekonomické transformaci 90. let, měnovou odluku v roce 1993 i jeho práci v bankách. Dostali jsme se taky k hudbě a tomu, jak pomáhá České filharmonii i festivalu Smetanova Litomyšl. A mluvili jsme i o jeho vášni pro sklo či o tom, jak založil na Vysočině muzeum skla.

Zprávy – tedy konkrétně britský deník Financial Times – hlásí, že západní partneři a spojenci Ukrajiny se dohodli, že když Rusko poruší budoucí dohodu o míru či příměří na Ukrajině, vyvolá to koordinovanou vojenskou reakci Evropy a USA. Podle FT to bylo v prosinci a lednu projednáno opakovaně a ukrajinští, evropští a američtí představitelé se prý dohodli na víceúrovňové reakci. Pokud by nepřátelské akce Ruska vůči Ukrajině pokračovala, vstoupila by do hry „koalice ochotných“. Mnoho zemí Evropské unie plus Británie, Norsko, Island a Turecko by přistoupily k akci. Tolik zpráva, jejíž titulek leckde dominuje zahraničnímu zpravodajství.

Dnes několik podnětů z posledních newsletterů serveru eurointelligence.com. První se týká slabého dolaru. Bývalý americký ministr financí z roku 1971 John Connally pronesl dnes už okřídlené rčení: „Dolar je naše měna, ale váš problém.“ A je to znovu aktuální. Dolar do pátku oslabil na 1,20 dolaru za euro. Od té doby, co se Donald Trump ujal úřadu, už je to pokles o pětinu. 

Podle eurointelligence.com není důvod sázet na to, že se pokles zastaví. Během finanční krize v letech 2008–2009 jste si euro koupili za 1,52 dolaru. Posílení eura zatlačí růst HDP v eurozóně pod 1 procento. Lze očekávat, že leckdo začne prodávat svá americká aktiva. Donald Trump si myslí, že to je „prostě fantastické“. USA budou vyvážet více zboží a služeb a sníží se obchodní schodek. 

Řeč kanadského premiéra Marka Carneyho je důkladně rozebírána všemi důležitými světovými analytiky. Zaujala i u nás (kde jsme většinou od světových debatních trendů spíš odříznuti), a to především proto, že Carney citoval Havlovu esej Moc bezmocných, což je zcela jistě nejdůležitější Havlovo dílo. A v tomhle díle je zase logicky nejdůležitější ten zelinář. 

Významný český architekt Roman Koucký je autorem jedné z mála nových dominant Prahy, nového Trojského mostu, ale také Mariánského mostu v Ústí nad Labem, který byl vyhlášen jednou z nejkrásnějších staveb na světě. Roman Koucký je též autorem pražského Metropolitního plánu, přesněji toho, co z něj zbylo. Profesor Koucký v podcastu vysvětluje, jak Praha zaostává v nové architektuře i jak nelogicky je v ní nastaven systém schvalování všeho možného. Ale mluvili jsme taky o jeho domech a třeba i o tom, jak se ve Slavonicích dláždilo náměstí. 

Sledujte na YouTube nebo poslouchejte na oblíbených podcastových platformách. 

Historik Niall Ferguson, který byl na konferenci v Davosu osobně (a jezdí tam skoro každý rok), ve svém komentáři pro Free Press konstatuje, že na tomto bazaru mocných, bohatých, slavných a do sebe zahleděných nikdy nezažil žádného jedince tak kompletně dominovat. Veškerá pozornost byla upřena jen a jen na Donalda Trumpa. Všichni čekali, zda v Davosu oznámí zábor Grónska, nakonec ale řekl, že žádnou sílu nepoužije.

Napětí opadlo, akciové trhy se zaradovaly. Donald Trump se nehodlá zmocnit Grónska silou a ani nespustí vůči západoevropským zemím další trestná cla. Co může být příčinou toho, že se poněkud neklidný americký prezident zklidnil? Můžeme jen spekulovat, já odhaduji čtyři faktory – a asi zapůsobily všechny současně. 

Mary Harringtonová se na severu UnHerd.com zamýšlí nad otázkou, zda progresivisté, kteří pořád vyprávějí o tom, jak byla „Amerika vybudovaná na ukradené půdě“, nebudou litovat, že to téma tolik šířili. Pro ně to je důvod k omlouvání a pokání, ale Trumpa a jeho okolí tahle teorie povzbuzuje k tomu, krást půdy ještě víc.

S investorem, znalcem energetiky a menšinovým akcionářem ČEZ Michalem Šnobrem jsme probrali všechno důležité: to, jak stát naloží s koncem uhlí a energie z něj, kdo u nás postaví či nikdy nepostaví nové plynové zdroje, ale i otázku výstavby jaderných elektráren u nás a jinde v Evropě. Řeč byla taky o tom, kolik budou nové jaderné reaktory stát a kdo je zaplatí. Mluvili jsme i o plánu na zestátnění ČEZ nebo třeba o tom, zda můžeme být brzy dovozci elektřiny, a mít přitom klidné spaní.

Poslouchejte a sledujte na YouTube a oblíbených podcastových platformách.  

Podle komentáře Francise Fukuyamy pro server Persuasion Community nemá Evropa Donaldu Trumpovi ustupovat. Hrozba dalších cel proti spojencům je prý ta poslední kapka. Jako Američan Fukuyama Evropanům vzkazuje: V této konfrontaci neustupujte. Až dosud se většina evropských zemí snažila o appeasement Trumpa – skrze ústupky, lichocení, osobní dary apod. Strategie nefungovala a musí být okamžitě opuštěna.

Hvězdný historik Niall Ferguson publikoval tento týden na serveru Free Press esej o tom, jaké jsou – s poukazem na historické paralely – výhledy na úspěch či neúspěch opozičních protestů v Íránu. Leckdo na Západě přitom o povstání či protestech mluví jako o revoluci, ale to, co se děje, je spíše kontrarevoluce – a ty většinou nedopadají dobře. Mezi revolucí a kontrarevolucí je rozdíl. V amerických médiích se však plete všechno dohromady. 

S filozofkou Terezou Matějčkovou jsme diskutovali o dobru, zlu i psaní rukou. O kráse, pravdě, lásce, umělé inteligenci a deep fake. Ale taky o tom, co se zrcadlí ve vašem obličeji a proč potřebujeme i opakování, nejenom pořád samé novoty a originality, které si doba žádá. A taky jsem se zeptal, zda má intelektuál povinnost upozornit na kýč. 

Poslouchejte a sledujte na YouTube a oblíbených podcastových platformách. 

Mají protestující v Íránu šanci na úspěch? Moc bych jim to přál, ale momentálně to moc dobře nevypadá. Německý kancléř Friedrich Merz je přesvědčen, že íránskému režimu zbývají dny či týdny, ale dynamika protestů se spíš obrací: represe jsou tak strašlivé a zastrašování tak silné, že se demonstranti stahují.