Komentátor deníku WSJ Walter Russell Mead je přesvědčen, že představy, že Donald Trump z konfliktu s Íránem rychle vycouvá, jsou docela liché. Názor establishmentu ve světě na Trumpovu válku s Íránem se vyjasňuje a přitvrzuje. Tato válka je kulminující neštěstí a nejvíce škodlivý a nejhůře připravený zahraničněpolitický krok v americké historii. Íránští lídři veřejně ponižují USA, jak varuje německý kancléř Friedrich Merz. „Supervelmoc páchá sebevraždu,“ říká Wendy Shermanová náměstkyně amerického ministra zahraničí za prezidenta Obamy. Íránská válka odcizila Americe spojence, pomohla finančně Rusku a oslabila Ameriku vůči Číně. Pro komentátora CNN Fareeda Zakarii stojí otázka tak, zda napáchané škody mohou být vůbec opraveny.

V českých médiích se stále diskutuje o tom, kdo pojede na summit NATO, co tam bude České republice řečeno k tomu, že neplní smluvní závazky, či zda je správné a citlivé kritizovat Donalda Trumpa, přesněji jestli to má činit naše hlava státu. Ať si o tom myslíme, co chceme, ve velkých západoevropských státech kritika Donalda Trumpa přitvrzuje a je to dnes velkým tématem všech důležitých komentátorů. To, co řekli v posledních dnech Friedrich Merz a Emmanuel Macron, znamená už skutečný průlom. 

S ředitelem a zakladatelem pražské galerie DOX Leošem Válkou o tom, jak a proč se v roce 1981 rozhodl emigrovat do Austrálie a proč už předem věděl, že se tam bude živit výškovými pracemi. Taky proč se v 90. letech rozhodl dát veškeré vydělané peníze do vzniku soukromé galerie DOX, která se stala jednou z nejdůležitějších kulturních institucí v hlavním městě. Řeč přišla taky na to, proč je tak skvělé být outsiderem a samoukem i jak důležitá je silná vůle. A samozřejmě jsme mluvili o Praze ze všech možných úhlů – 63. díl podcastu Ředitelé zeměkoule je totiž současně čtvrtým ze série Pražská agenda. 

Když jsem sledoval chování prezidenta Trumpa po dalším pokusu o atentát, říkal jsem si, že i on – když chce – se dokáže chovat jako rozumný státník, s přesvědčivostí a vážností odpovídající situaci, bez obvyklých emotivních a chaotických výlevů přebujelého ega. A už včera jsem si všiml, že to všechno sepsala Faith Bottumová v komentáři pro deník The Wall Street Journal. V sobotu večer prý vypadal Trump prezidentsky. Byl klidný a v obraze. Zdvořile ocenil ochranku (Secret Service) a zároveň řekl, že tradiční slavnostní večeře White House Correspondent Dinner se má rychle „přeplánovat“ a brzy uskutečnit znova. Trumpovi prostě vysloveně prospívá, když čelí fyzickému ohrožení. 

S pozoruhodným zpravodajským článkem přišel před chvílí deník The Financial Times. Vysoký Trumpův vyslanec prý požádal FIFA, konkrétně jejího prezidenta Gianniho Infantina, aby zařídil, že se tým Itálie zúčastní mistrovství světa ve fotbale, které se bude konat v létě v USA, Mexiku a Kanadě. Trumpův speciální vyslanec pro tuto věc Paolo Zampolli argumentuje, že Itálie je čtyřnásobným mistrem světa, zanechala ve fotbale výraznou stopu a účast si zaslouží. Amerika takto usiluje o zvýšení tlaku na arcinepřítele Írán a pokouší se napravit pošramocené vztahy s Itálií, které se dramaticky zhoršily po Trumpových výpadech vůči papeži Lvu XIV. 

Se sinologem Martinem Hálou o tom, jak se v polovině 80. let dostal na roční stáž do Šanghaje, kde tehdy potkal i stovky amerických studentů. Probrali jsme novodobou čínskou historii od velkého skoku přes kulturní revoluci až po události roku 1989 v Číně i u nás. Mluvili jsme taky o čínských lídrech, vývojových etapách systému, technologiích i investicích. A nakonec samozřejmě i o aktualitách.

Poslouchejte a sledujte na YouTube, Spotify či Apple Podcasts.

Titulek zpravodajství deníku The Wall Street Journal asi parafrázuje větu, kterou údajně pronesl Stalin, „Žádný člověk, žádný problém...“, a přemýšlí nad záhadným úkazem, kdy špatné geopolitické zprávy zvyšují apetit investorů po akciích. Jsou prostě časy, kdy špatné zprávy jsou špatné pro trhy. Jsou doby, kdy jsou špatné zprávy pro trhy dobré. A jsou časy, kdy si investoři špatných zpráv nevšímají a neregistrují je. A to je asi náš případ.

Velké globální krize nekončí z hodiny na hodinu nebo ze dne na den ani jasnou konturou. I kdybychom si to – jako v případě války s Íránem – přáli. Na serveru eurointelligence.com píšou, že to pravděpodobně bude podobné v případě uzavření Hormuzského průlivu a jeho dopadu na světovou ekonomiku. Těžko říct, zda se dohoda mezi Íránem a USA bude hledat dny, týdny nebo měsíce.

Na serveru odhadují, že i kdyby došlo k míru, prodlužování příměří nebo pootevření průlivu z jedné či druhé strany (gesto dobré vůle), je tu velký potenciál pro nedorozumění a celé to bude dosti křehké. Přepravní firmy budou zdrženlivé, i když bude jedna nebo druhá strana říkat, že blokáda už skončila. Podobně opatrní budou pojišťovatelé a zajišťovatelé. 

Americký deník The Wall Street Journal ve svém včerejším zpravodajském článku konstatuje, že pro oponenty íránského režimu se realizuje noční můra. Militarizovaný Írán je veden mladšími, tvrdšími lídry a Revoluční gardy v zemi hrají stále dominantnější roli. Američané a Izraelci začali válku s nadějí, že zabití špiček režimu vytvoří podmínky pro jeho změnu, či se alespoň vynoří lídři, kteří budou mít větší pochopení pro americké a izraelské zájmy. Americký prezident Donald Trump už nazval nové íránské vedení „rozumnějším“. 

Princip, který je ze všeho nejdůležitější, je, že i v Maďarsku funguje kyvadlo, tedy střídání stráží, tedy nejvyšší a nejdůležitější princip demokracie. Dříve či později se mezi politikou, byznysem a institucemi vytvoří nezdravé vazby, které začnou rychle zapouštět kořínky a kořeny. A je jedno, jestli jste levice nebo pravice, pokrokář nebo národní konzervativec. Tohle se stane prostě vždycky. Střídání stráží ozdravuje každý stát, každou společnost a každou demokracii. 

A když jste u moci dlouho, začne se neúnosně mlaskat. Zámeček Orbánova otce se zebrami byl moc i na jinak silné nátury. 

Gerard Baker, komentátor amerického deníku The Wall Street Journal, tedy listu, který většinou schvaluje hlavní cíl amerického útoku na Írán, tj. ukončení íránských jaderných ambicí, ve svém aktuálním článku konstatuje, že prozatím to vypadá, že se válka s Íránem Trumpovi nedaří.

S finálním verdiktem ohledně Trumpova „průniku“ na Blízký východ musíme ještě počkat, ale nezdar jednání v Pákistánu možná způsobí další vojenskou eskalaci. Dvojnásobná blokáda Hormuzu zvyšuje rizika. Američané se musejí modlit za bezpečnost a úspěch vlastních vojáků. Ale podle Bakera není brzy na to, konstatovat, že dosud největší prezidentova politická akce byla špatně naplánovaná, špatně provedená a dosud představuje spíš nezdar. 

S Tomášem Pojarem jsem hovořil o aktualitách ohledně příměří mezi USA a Íránem i o snahách Íránu a nyní i Ameriky blokovat Hormuzský průliv. Mluvili jsme o tom, zda se liší americké a izraelské cíle ve válce s Íránem. A řeč přišla taky na Trumpovy tweety a způsoby a důležitost zdvořilosti a slušného chování. 

S komentátorem Českého rozhlasu Janem Fingerlandem o válce a příměří ve válce USA a Izraele s Íránem. Honza se celý profesní život zabývá Blízkým východem, Izraelem, arabskými státy. V tomto podcastu to myslím dokázal zcela jedinečně zúročit. Jeho analýza je samozřejmě žhavě a válečně aktuální, ale zároveň poskytne posluchačům jedinečnou kulturní i historickou hloubku. A dozvíte se například, v čem by se případný pád režimu ajatolláhů mohl či nemohl podobat konci komunistů u nás v roce 1989. 

Editorial deníku The Wall Street Journal se táže, zda válka, která začala s rachotem, skončí skuhráním a fňukáním. Trump dosáhl některých svých válečných cílů, ale Írán zůstává hrozbou pro Hormuzský průliv. Přistoupí Trump znovu k bombardování, pokud například Írán odejde z jednání? Vzhledem k možnému dopadu na cenu ropy to tak moc nevypadá. S Trumpem sice nikdy nevíte, ale vypadá to, že konflikt ukončit chce. 

Aktuality ohledně vývoje války dnes vynecháme. Už za pár hodin asi totiž bude všechno jinak. Buď vypukne opravdu velký americký útok, nebo se ultimátum zase odloží, případně opravdu začne nějaké příměří. Když se člověk porozhlédne, jestli někde nepíšou něco optimistického, narazí v deníku The Financial Times na článek Badra Jafara, zvláštního velvyslance Spojených arabských emirátů, který vysvětluje, proč přestane být Hormuzský průliv časem klíčový a důležitý.

Začněme aktualitou, tedy Trumpovým projevem. V prvním oficiálním, řekněme státnickém projevu od začátku války Trump oznámil, že cílem operace nemá být změna režimu v Íránu. Jde asi o opožděnou reakci v důsledku diskusí v Trumpově okolí, kde se možná shodli, že byla chyba o změně režimu mluvit. Dokud Američané a Izraelci cílili na omezení či likvidaci íránských jaderných a raketových kapacit, Írán odpovídal, ale neeskaloval. Neútočil na energetiku arabských zemí v Zálivu, a hlavně nezavíral Hormuzský průliv. 

Editorial deníku The Wall Street Journal se pozastavuje nad tím, že americký kapitálový trh začal růst v reakci na prohlášení Donalda Trumpa, že se nějakým otevíráním Hormuzského průlivu nemusí vůbec obtěžovat. 

Může jít o metodu, jak probudit Evropany – a je pravda, že Evropa je na ropě a plynu z Perského zálivu závislejší než USA. USA dnes ropu a plyn vyvážejí. S energiemi se ale obchoduje globálně, takže i Američané za ně zaplatí víc. Pokud by v důsledku vysokých cen a nedostupnosti surovin došlo ke globální recesi, postihne to Američany také. Trump sám povzbuzuje globální nabídku ropy: proto uvolnil sankce na íránskou a ruskou ropu. To sice má vliv na její cenu, ta ale zase poroste, pokud bude mít Írán kontrolu nad 20 procenty světové spotřeby, která se dostává na trh Hormuzským průlivem. 

O Janu Růžičkovi se v byznysových kruzích mluví jako o „ministrovi zahraničí“ PPF. Má zkušenost s byznysem na Blízkém východě i v Izraeli. Dlouhá léta působil v Hongkongu a v Číně. Když si najde čas, rád analyzuje světové byznysové a ekonomické trendy v podcastu Růžička & Vořechovský. A samozřejmě sleduje geopolitiku. Takže vzhledem k eskalující válce mezi USA, Izraelem a Íránem ideální host našeho tentokrát velmi aktuálního podcastu. 
 

Novinky dnešního dopoledne: americký prezident Donald Trump odložil ohlášené bombardování íránských elektráren o dalších deset dní. Na ceně ropy se to ale nijak pozitivně neprojevilo, právě naopak: vyšplhala na 110 dolarů za barel. Americké deníky oznámily, že Pentagon zvažuje vyslání dalších 10 000 vojáků do oblasti Blízkého východu. Zároveň je Donald Trump přesvědčen, že jednání s Íránem má smysl, a někde nějaké takové – skrze zprostředkovatele jako je Pákistán – asi probíhá.

Hostem 58. dílu podcastu Ředitelé zeměkoule (a současně třetího ze série Pražská agenda) je jeden z nejoceňovanějších českých architektů Stanislav Fiala. Mluvili jsme o tom, jak se k architektuře dostal a jaké to bylo vyrůstat v severočeském Mostě. O 90. letech na Smíchově i o tom, jak vznikaly jeho prestižní stavby jako palác DRN na Národní třídě, rekonstrukce Šporkova paláce nebo klubovna golfového hřiště Čertovo břemeno. Probrali jsme souznění osobní i podnikatelské s investorem Petrem Němcem, kouzlo města Bělehradu, ale také jednání s památkáři. A celým podcastem samozřejmě prostupuje téma Prahy.